A je to. Můžeme jet domů. Unikli jsme z arény a nemáme kde být. Naše kraje byly zničeny a co víc. Jdou po nás mírotvůrci a celý Kapitol. Vypadá to, že nám v Panemu propukla revoluce. Ráno děti objevily znak revoluce po celém táboře. Reprozdrozdi nám budou do konce tábora připomínat, na jaké máme stát straně. Kromě reprodrozdů se objevila ráno na stožáru další zpráva pro děti. Dlouho ztracený 13. kraj existuje. Lidé podporující revoluci se tam schovávají a plánují útok proti kapitolu. Je potřeba ho najít a spojit se proti utlačovatelům. Dopoledne děti hledali po celém okolí tu správnou cestu do 13. kraje. Někdo bloudil více, někdo méně. Ale po pár hodinách (nadsázka) se podařilo všem dětem najít konec cesty a tím i 13. kraj. Odpoledne se pak museli spojit a vyluštit zprávu, co se teď bude dít a co se od nich očekává.
Večer jsme se pak všichni společně sešli u slavnostního ohně. Zahráli si pár her, zazpívali si s odchovancem našeho tábora a skvělým muzikantem. Každý kraj si připravil jinou hru k táboráku a nejvíce nás všechny bavila „židličkovaná“. Hráli jsme všichni od nejmenších až po nejstarší. Zahrála si dokonce i naše hlavní vedoucí. Už to vypadalo, že vyhraje vedoucí Emil, ale naštěstí zvítězila tábornice Terezka. Při svitu hvězd a po poslední písni jsme se odebrali do postelí. Nabrat síly na závěrečnou velkou bitvu.
