Prozkoumávání okolí. Krásné dvě slova schovávající procházku do kopců. Ale děti jsme neobelstili stejně, věděly moc dobře, že jen chceme prověřit jejich sílu v nohách, odhodlání a výdrž. A protože na dnešek už nebyl hlášený žádný déšť, vyrazili jsme s nimi k naší dobře známé Tančírně a na výhledy na Čertovy kazatelny. Šplhat po skalách bez jištění s kupou dětí na provaze za vámi není žádný med, ale jak mi tu všichni říkáme-HUNGER GAMES, život není fér. Všichni to statečně zvládli až nahoru, kde nás čekal zasloužený výhled a cestou zpátky do tábora se neozývaly žádné stížnosti na náročnost terénu, nýbrž jen otázky, co bude k obědu, svačině a dokonce večeři. Už se naši splátci naučili myslet dopředu a plánovat, očividně děláme něco dobře.
Odpoledne se mělo vyrazit zase z tábora pryč, prozkoumávat 6. a 9. kraj, ale tvůrcům her se zželelo jejich nožičkám, a možná se jim taky po výletě už trošku nechtělo, a přiblížili kraje blíže k nám. V 9. kraji, kde rostou pouze plodiny z čeledi obilovin, jsme si zopakovali, co to vlastně taková obilovina všechno je, co není, a protáhli si nohy při sprintu na cestě za táborem. Druhou část odpoledne soutěžily všechny kraje dohromady. Jejich úkolem bylo dostat se z jedné strany ostrova přes lávu na druhou pouze pomocí speciálních papírů. Téhle etapky se účastnili i sponzoři a trenéři a všichni se náramně bavili. Kdo by se taky nechtěl nechat vozit na zádech a hlavě svých vedoucích, že? Nakonec se ale tvůrci her rozhodli pro několik podvodů ze stran sponzorů nepočítat tuto etapku do celotáborové hry a všem nám na ni jen zůstanou skvělé vzpomínky a křeče ve tvářích.
Slibovaná večerní diskotéka proběhla ve velkém stylu. Děti trsaly až do roztrhání těl. Vůbec netušily, co jim mezitím tvůrci nachystali. Místo večerky se totiž odpískal pracovní nástup a děti se vyhnaly z tábora ven. A aby si mohly ustlat ve svých postýlkách a nespat na poli, musely se proplížit kolem čtyř mírotvůrců, kteří byli nemilosrdní. Někomu se to povedlo víckrát někomu méně. Ale musím říct, že ta verva a odvaha skočit po hlavě na zem, jen aby na ně neposvítil mírotvůrce, byla úžasná. Některé děti zvolily taktiku rychlosti a štěstí a některé si to více promýšlely a čekaly na správný okamžik. Večerní hru jsme si užili úplně všichni. Po zapískání večerky takový klid zatím v táboře nebyl. Nechápu proč.
PS.: Starostlivým rodičům bych jen ráda řekla, že se nemusí bát, žádné šplhání na skály neproběhlo. 😉
