Spojili jsme se, našli 13. kraj a útočíme na Kapitol. Cílem je prezident Snow, hlava hada. Dopoledne se naši malí revolucionáři prodírali hustým parkem, který obklopuje sídlo prezidenta Snowa. Kromě projití správnou trasou, musel člověk dávat dobrý pozor na schované mini všude po cestě. Někdo zvolil taktiku rychlosti a pokusu a omylu, jiný kraj šel zase po kraji cesty, protože očekával, kde asi budou mini schované. A někdo šel ultra pomalu a dával pozor na každý krok. Každá taktika měla něco do sebe, ale vítěz může být jen jeden. Vyhrál 7. kraj, favorit letošního roku. Třetí kraj zaujal pozici celotáborové taktiky a jejich vedoucí jim přikázal, že nemají vyhrávat, aby nevycházeli na pokladovků první, protože kdo vychází prý první, se nikdy první nevrátil. A proto 3. kraj, který byl v těsném závěsu za 7. krajem, šel lážo plážo a zrovna moc se nesnažil. Inu, taktika.
Odpoledne jsme pak z vašich dětí udělali malé atentátníky. Dostali zašifrovanou zprávu, kde byl napsaný přesný čas a podrobnosti k odpolední procházce prezidenta Snowa. Čas zaútočit! Jak bych to tak řekla. Možná jsme ty pravidla udělali příliš přísná, možná měl prezident příliš velkou ochranu, anebo prostě nemáte doma atentátníky. Ono je to vlastně dobře, že se tahle etapka moc nepodařila ani jednomu z krajů.
A večer, konečně zase po roce, všemi milovaný business. Občas přemýšlím, kdo ho miluje víc. Jestli dospělí nebo děti. Všichni jsme se shodli na tom, že letošní rok byla zatím ze všech nejlepší. Kromě masáží, kadeřnictví, profesionálních tetovacích salónů i rychlým občerstvením, kde vám mezi svačinou vyvěští vaši budoucnost, jsme mohli letos navštívit naprosto dokonale vymazlený obchůdek holek Filipských, či Casino tří grácií, kde vás oberou i o to, co nemáte. Konec měl být v 9 hodin, abychom se všichni vyspali na pokladovku, ale najednou bylo 9:15 a nikomu z nás se nechtělo opouštět masážní salóny, kde vás tak hezky hýčkají.
