20/7/2014
8. trosečnický den vyšel na neděli – a jelikož v neděli se nedělá, i program byl trochu volnější, aby jak děti, tak vedoucí mohli trochu vydechnout. K vydechnutí je potřeba i nádech a k nádechu je potřeba nějaký vzduch, proto dopoledne začalo sanitárním dopolednem; vedoucí si tímto způsobem odpustili zhruba šestkrát opakovaný vtip, kdy sanitární odpoledne probíhalo vždy dopoledne. Ha ha.
Větrání spacáků, vysávání, vysypávání všech košů a další bohulibé činností vyplnily celé dopoledne, což jsme oslavili zeleninovou polévkou a rizotem k obědu. Rizoto se nejspíš povedlo, protože vedoucím děti skoro nic nenechaly. Jelikož odpoledne se potil už snad i teploměr, navštívili jsme opět lom Pelnář, kde si děti krátily čas koupáním, kartami, balónem nebo prostě jen čistým lehárem; nazpět se nikomu nechtělo. Voda však tento den ještě neřekla poslední slovo, jelikož děti po návratu do tábora čekala již klasická vodní hra „Houby“. Ta spočívá v tom, že děti musejí z barelů z vodou do molitanové houby nasát co nejvíce vody, přes kruh hlídaný vedoucími a instruktory pronést houbu ke kýblu s číslem svého kmene a do něj vyždímat vodu, kterou děti po cestě nestihly z houby vystříkat na vedoucí a instruktory. Vítězem této etapové hry se stal kmen číslo 2. Gratulujeme!
K večeři byly špagety. Pokud rizota zbylo málo, špaget zbylo ještě míň; u vedoucích, kteří otáleli, už kečup a sýr vítězil nad špagetami. Děti se ale najedly dosyta, aby byly připravené na večerní program, který probíhal formou „kmeny sobě“. Každý kmen si pro ostatní připravil hry a vtipné scénky. Některé příběhy o ztroskotání na pustém ostrově byly opravdu nápadité a vtipné, za všechno mluví třeba hláška „Nemám WiFi!“.
Tím osmý den skončil. Tábor se rychle krátí a za chvíli už se budeme chystat domů. Kdyby takhle ubíhaly dny v práci/ve škole, pracovní týden by mohl trvat třeba deset dní!
