19/7/2018

Předpovědi nelhaly, dnes už pršelo podstatně méně a zvládli jsme i výlet na Rychleby! Ale teď pěkně popořádku. Ráno – budíček, hygiena, snídaně. Však už to všichni známe, pořád běžíme v pevně stanoveném režimu. A pak už před námi byla další cesta časem. Jak už tak pořád cestujeme, tak máme strach, že nás postihne nějaký ten jetlag. Naštěstí dáváme pozor, aby děti dostatečně odpočívaly. A teď už k tomu dopolednímu programu. Přesunuli jsme se do dob vlády Napoleona. Přesněji do doby války Tří císařů. Aby si děti procvičily spolupráci, museli všichni držet jednu tyč, na jejímž konci byla houba. Tu musely pokaždé namočit do temperové barvy svého oddílu a tou barvou pak zneškodnit protivníka (čili Rusy nebo Rakušany). Hra to byla velice zajímavá, a kdybychom nevěděli, že se jednalo o válku, mysleli bychom si, že nám děti vytvořili těmi barvami umělecké dílo. A jelikož světové dějiny jsou rozsáhlé, po obědě a poledním klidu nás čekala další cesta. Tentokrát do Paříže. Přesněji do roku 1789, kdy 14.července padla Bastila. Což se považuje za událost, kterou ve Francii skončil starý režim a prostý lid povstal. A tak jak to tehdy neměli lehké, tak ani nám dobývání Bastily nebylo ulehčeno. Museli jsme se na čas dostat na nedalekou zříceninu Rychleby a po cestě nás čekali různé úkoly. Tímto chci pochválit všechny děti, protože při honbě za vítězstvím jsme jim ani my dospělí nestačili. I když nás cestou chytla menší přeháňka, nikdo se nezastavil a všichni pelášili zpátky do tábora. To je asi důvod, proč opět o půl 10 večer nešlo slyšet nic jiného než spokojené pochrupování.