Sobotní ráno bylo hektické, hledal se vysavač, ponožky, trička, ručníky a ztracené botky. Všichni jsme od rána lítali a balili sebe i děti, uklízeli tábor a nosili kufry. Jak ale říká naše hlavní vedoucí, všichni jsme jedna parta, a když chceme, všechno běží jako po másle. Tímto bych vám všem chtěla za sebe z pozice programu a kronikářky moc poděkovat a omluvit se za pozdní reporty, ještěže s námi letos jel audio-boy Luky, který vás alespoň zásoboval fotkami a videi včas. Holt toho letos bylo hodně. I tak věřím, že zpětné připomenutí, či pročítání zážitků za dopsání stojí.

                Závěrem mám na vás prosbu, protože jsem nestihla dojet na sraz včas, nezvládla jsem se rozloučit vůbec s nikým. Předejte prosím dětem objetí a velký pozdrav od Judit. Budu se moc těšit na příští rok.

S láskou Judi