15/7/2018

Stroj času nebral ohled na neděli a běžel na plné otáčky – od pravěku jsme se v průběhu dne dostali až k Trojské válce. 

Děti byly už od rána plné energie a těšily se, co jim další den přinese. Dopoledne se hrála první etapová hra a jelikož jsme se ocitli v pravěku, děti si zahrály na lovce mamutů a musely je skolit oštěpem, což se jim dařilo velmi dobře; počet ulovených mamutů byl maximální a ulovených dětí minimální. Kdo nelovil, ten si v rámci oddílu vymýšlel jméno a vlajku, která bude oddíl reprezentovat po zbytek tábora. Názvy oddílů jsou dost originální, u mě osobně vedou „Emilovi Neporazitelní Šampioni“.

Po dobrém obědě (maso, rýže, a skvělá polévka) jsme si museli všichni pořádně odpočinout, abychom byli připraveni na odpolední hry. Po dvouhodinovém poledním klidu se děti seběhly na svačinu a odpolední program mohl začít. Tentokrát jsme časem docestovali až na horu Olymp k samotnému Diovi. Odpolední etapka spočívala v tom, dostat se přes bludiště poslepu k medúze a zabít její hady místo vlasů. Jak to píšu, uvědomuju si, že děti vlastně celý den něco zabíjely. 🙂 Ale pro dobro věci. A hlavně zabíjely čas na vzduchu, v pohybu a pospolu.

Oddíly proti sobě hrály také míčové hry. Následovala večeře od naší šikovné kuchařky Heleny a znovu přenesení do jiné doby, kde nás přivítala také Helena, ale trochu jiná, bez vařečky; šlo totiž o dceru Diovu a byla až po uši v problémech. Děti ji tedy musely v v další etapové hře zachránit (tentokrát se to obešlo bez zabíjení). Děti při tom měly na sobě krabice. Uhodnete proč?