22/7/2016

Den začal pro všechny příjemným překvapením v podobě krásného slunečného rána. Po několikadenním poprchávání a mračení to byla příjemná změna. Po rozcvičce na ranním nástupu jsme se dozvěděli bližší informace o plánovaném pěším výletu do Javorníku. Jelikož děti věděly, že je čeká dlouhá a namáhavá cesta, po snídani se všechny šly připravovat. Nabalit pláštěnku, pití, svačinu a kapesné zabralo výletníkům tolik času, že jsme nakonec vyrazili až kolem desáté. Cesta byla bezproblémová do doby, než jsme zjistili, že lesní pěšina je pokryta bahnem nebo mokrou trávou. Děti však toto vůbec jako překážku nebraly. Potom, co jsme zahnali hlad a žízeň, jsme vyrazili dále. Došli jsme k nově zrekonstruované Tančírně. Tam vznikla naše první společná fotka z tohoto výletu. Někteří tušili, že nás čeká nejtěžší úsek, čímž byl strmý půl kilometrový výstup na Čertovy Kazatelny. Během zdolávání kopce někteří pochybovali o tom, že svah překonají. Avšak s podporou („Makej!“ nebo „Zaber!“) od nás instruktorů a vedoucích to děti úspěšně zvládly.
Myslím, že pak všichni uznali, že dřina stála za ten krásný výhled na zdejší malebnou krajinu Česko-polského pohraničí. Zde se všichni opět společně zvěčnili na snímku a po focení jsme pokračovali v tůře. U kapličky sv. Antonína se děti osvěžili u místního pramene a vyrazili na poslední část výpravy směrem do Javorníku. Na Náměstí Svobody v Javorníku jsme přišli přes Jánský vrch s rozsáhlým parkem a stejnojmenným zámkem. Od zámku už jsme jen seběhli schody dolů na náměstí a vrhli se na nakupování věcí, které nám nezbytně chyběly (bonbóny, lízátka, sušenky… ). Rozchod byl hodinu a pak jsme z náměstí vyrazili na cestu zpátky do tábora. Zvolená cesta byla pro některé naše výletníky šťastnou zprávou, protože jsme se vraceli nejkratší možnou cestou. V táboře si daly děti pozdní oběd a nutný odpočinek. Po něm hrály přehazovanou a jiné sporty. V sedm hodin jsme povečeřeli a pak se přesunuli do stodoly na film Zootropolis. Film skončil právě včas na večerku. „Dobrou noc“.