A je to tu! Den, na který jsme všichni čekali. Zúčtování v aréně. Všechny zkušenosti, dovednosti a znalosti, co jsme se naučili během putování po jednotlivých krajích, využijeme v 1. aréně. A ta byla drsná! Hladová, nelítostná, pro někoho nespravedlivá. Ale jsou to prostě Hladové hry, nikdo nemůže čekat víc. Prvním kolem bylo získat zbraně z rohu hojnosti. Nebyl to tak jednoduchý úkol, protože každý tým měl svého střelce. Splátci putovali mezi domečky, nemocnicemi a rohem. Každý kradl, co mohl. Některé kraje byly šikovnější některé méně, ale rozhodující, poslední bitva byla nemilosrdná. Pozice střelců zaujali vedoucí a ti nikoho nešetřili. Děti běhaly a běhaly, sbíraly a snažily se získat, co šlo pro odpolední bitvu. A ta byla legendární! Předcházely jí sice dlouhé přípravy, v podobě oblíkání speciálních obleků, dělání štítů, shánění ochrany očí a munice. Překážky jsme postavili, obleky zajistili a na dětech bylo jen to přežítí. Někomu to šlo líp než jiným. Někdo volil taktiku KAMIKAZE, někdo zase vyčkával a schovával se do té správné chvíle. Mokří, barevní a šťastní byli úplně všichni. Bylo to náročné. Některé děti padaly, skákaly, střílely nakonec i po svých krajanech. Ke konci to bylo už všechno jedno. Účelem bylo namočit všechny, hlavně dospělé. A z bitevní arény jsme všichni odcházeli barevní a durch mokří. Po tak náročném dnu nemohlo následovat nic víc než odpočinek a osobní volno. Ale vedoucím ani dětem to nestačilo a poprali se ještě jednou na hřišti při přehazce. I když urputné nadšení a snaha všech děti byla neskutečná, vedoucí neporazily.
