Dějiny byly přepsány…kdo ví, čím to je. Možná letošní jednoduchou, krátkou trasou, možná osudem, či odhodláním. Ale jak to včera začalo, dnes to i skončilo. První a třetí oddíl dorazily do tábora zároveň, ale první byl v hledání vlajky přece jen o kousek lepší, a tak se stal oddíl vedoucí Aničky, oddíl Lociky, vítězem celotáborové hry. O pár hodin později dorazily všechny oddíly, našly své vlajky, rozdaly si poklady a odebraly se do sprch a na zaslouženou večeři. Zbytek dne byl ve znamení osobního volna, ale dle očekávání děti nepotřebovaly odpočívat, ale všechny byly venku, nebo hrály v konírně společenské hry. Nevím, čím to je, ale ta atmosféra toho „popokladového“ dne je něčím unikátní. Člověk ani nemá tendence zasahovat do dění, jen sedí a pozoruje tu přirozenost a dětskou radost. Nikdo už nesoutěží, nikdo nic neřeší, všichni už prostě jen jsou..teď a tady, užívají si poslední dny tábora, děti i dospělí…
Hakuna Matata!
