Zatím nás tady to počasí pěkně zkouší. Dopoledne to vypadalo, ze nás čeká další slunickovy den, ale střídaly se tu mírné prehanky a tak se odpoledni etapka přesunula na odpoledne a všichni měli čas napsat aspoň dopisy domu. Všechny obrázky a pribehy už jsou ve schránce a miri za vámi do Brna. Kromě dopisu, si každý kmen musel nachystat představení ve stylu Haka, bojového tance pochazejiciho z Nového Zélandu.
Odpoledne pak vykouklo sluníčko a mohlo se hrát! Tentokrat si každý kmen musel vylosovat svého kapitána z rad dětí, které plnil nejen psychickou podporu, ale mel i jine ukoly, než zbytek tymu. Musím říct, ze vysvětlit a správně sesynchronizovat obe ,,skupiny” byl ten nentezsi ukol. Pokud pravidla nepochopi ani vedouci, muze to pak byt trosku zmatek. Nicmene, nastesti mame deti, kterym to pálí a do zdarneho konce se dostaly uplne vsichni. I prestoze, musím přiznat, to synchronizovane chozeni na kartonech v tréninkovém centru zřejmě moc necvičili, nebo to bylo tim, ze nekteri si stale pletou pravou a levou? Kdo vi…ale treba z toho vyrostou. My to ještě potrenujeme.
Večer jsme se sešli všichni u taboraku. Na kytary nám zahráli naše moc šikovné instruktorky Anicka s Andrejkou, do ohně přikládal vedoucí Fanda a o program, se postaraly samy deti. Své nacvičené pokřiky, tance a sestavy předvedly děti naší odborné porotě složené ze dvou bývalých vrcholných ragbistů a jejich mentálního kouče. Všechny kmeny to vzaly opravdu poctivě a tolik vyplazených jazyku za jeden večer, jsme nikdo nikdy neviděli. Ještě před tím, než vykoukly na nebi hvězdy, odebraly se nejmenší z nás do postýlek a vetší děti si ještě zazpívaly pár písní a brzy je následovaly.
