13/7/2014
Dobré ráno neděle, vítáme tě, tentokrát bez rozcvičky! Rozlepili jsme jedno oko, tady na Uhelné se opravdu dobře spí. Posilnili jsme těla vánočkou s marmeládou, čajíkem a už jsme se těšili na dopolední program. Ten se nesl v duchu vyrábění s Eliškou a sportovních her s „Emanuelem“. Vytáhli se, bylo to super. Ve sportovkách jsme hráli na želvy- dvě skupiny dětí proti sobě, jedna skupina jsou želvy a druhá jsou lovci. Velká sranda, když 13ti letý lovec dvakrát větší chytá želvičku, která je mrňousek a chodí do 1. třídy. To ji pak odnese na druhou stranu hřiště v jedné ruce 😀 Naopak už to tak dobré není. Slunce se nám ukázalo v plné síle a tak jsme průběžně doplňovali tekutiny, a tak průběžně jsme se opalovali. Nejvíc se opálili děti, které vyráběly náušnice s Eliškou a seděly u toho na sluníčku. Většina z nás se moc těšila na oběd- vyhlášené kuře na paprice. Luxusní to bylo! První polední klid proběhl docela normálně, zvykáme si na režim, co můžeme a nemůžeme, mapujeme terén a trpělivost vedoucích „Pracovní nástup!“ volala Martina o půl 4 a my jsme hbitě nastoupili na náměstí, snědli jsme puding a pak jsme vyrazili do lesa pro dřevo, abychom měli večer u slavnostního táboráku čím topit. Po příchodu z lesa jsme se učili morseovku a uzly a na večerním nástupu už jsme byli „našlapaní“ pionýři s plnou hlavou nových vědomostí. Tkaničky si vážeme dračím uzlem a mezi sebou hovoříme zásadně v morseovce. Před šestou bývá nástup, tento první byl v klidu. Žádné velké tresty nebyly, ztráty zatím nemáme, bublání ještě nebylo. (Kdo nezná „bublání“ , dozví se v následujících reportech).
Po nástupu jsme se nacpali obloženými chleby a připravili jsme se na slavnostní táborák. Chvilku jsme zpívali, hráli nějaké osvědčené hry, pak jsme byli taky chvíli ticho – hráli jsme tichou poštu. A pak najednou ze křoví se vynořily 4 černošky, asi lidojedky, protože ve vlasech měli kosti a měli sukničky z trávy . Cosi křičely, tancovaly, běhaly kolem nás kolem ohně a asi zjišťovaly, jestli jsme jedlí, protože náš očuchávaly. Venca – programuj- pak za nimi šel, aby zjistil, co se děje. Měli pro nás zprávu. Denisa byla nejodvážnější a šla pro ni, málem chudák přišla o život. Ale nakonec zjistily, že není jedlá, daly jí zprávu a utekly zpátky do houští. Bude se nám o nich zdát, o divoženkách.
