Je tu středa, krizový den! A tak je potřeba dát si to v táboře trošku dokupy. Všechny holky porgramačky vytahaly celý program a začalo třídění, vyhazování a rozřazování. Spousta dětí si zahrála na popelky a pomáhala jim. Tolik kladňáků jsme málem ani neměli. Všichni si přeskládali i své poličky, kufry, poklidili a vynesli koše. Prostě nám to tu po dnešku zase voní čistotou (skoro doslova 😀 ). K obědu jsme pak měli za odměnu výborné kuře na paprice a v odpoledním klidu si některé dětičky i pospaly.
Odpoledne pak poslední dva kmeny dohrály vodní etapku a zbytek odpoledne už patřilo další etapce. Po táboře se nám rozeběhla a schovala nejrůznější divoká zvířata. Úkolem kmenů bylo všechny najít, vybojovat ve střelbě mapu džungle a podle návodu, na kterém byly více či méně zavádějící nápovědy umístit zvířátká správně do džungle. No….nejdříve jsem si myslela, že nedávali pozor v přírodopise nebo prvouce jen děti, ale když jsem pak viděla, jak to vyplnily jedny z našich instruktorek, tak nevím nevím, kdo by v té škole měl dávat větší pozor. 😀 .
Na večer jsme si dali soutěž jménem „Můj vedoucí to dokáže“ a jak jsem již výše řekla, středa je krizový den, a proto jsme poslali naše nejmenší dětičky ze společných velkých pokojů spát. Zbytek dětí se rozdělil na malé skupinky a každá skupinka měla za úkol sázet na svého vedoucího nebo instruktora, který plnil úkoly. Jak prověřujeme děti, tak prověřujeme i dospělé. Kromě dřepů, museli napsat co nejvíce států USA, pohádek nebo poznat po čuchu koření. Musíme přiznat, že děti jim zrovna dvakrát nevěřily, jediná kategorie, na kterou sázely a s odhadem se netrefil ani jeden, bylo sepsání pohádek. Ani jedna skupinka nepředpokládala míň jak 25 pohádek….maximum napsala naše vedoucí Eliška, 14 pohádek….Tedy závěrem dnešního dne je důležité říct, že procvičit se je potřeba nejen v přírodopise, ale hlavně v pohádkách.
