Víkend plný úklidu, volnějšího režimu a odpočívání nám pomalu ale jistě končí. Dopoledne jsme se potřebovali trošku osvěžit, a tak nám program připravil mini vodní hru. Jejich úkolem bylo vždy přepravit vodu v lahvi, naplnit kelímky tak, aby z nich vyplavaly barevné balónky, a nakonec je ve dvojičkách umístit do správných dírek na balanční plošině. Překvapením, hlavně pro třetí a čtvrtý oddíl byl fakt, že ta lahev na vodu byla celá proděravěná. Některým to šlo líp, některým hůř, někteří se u toho rozčilovali a někdo tvrdil, že je to snadné. Po týdnu na táboře už pozorujeme, jaký kdo je, jak spolupracuje v kmeni a hlavně, jak se kdo snaží. A když jde o etapky, snaží se vždycky všichni na 150 %, jen toho rozčilování a brzkého zvedávání je někdy moc.
Odpoledne pak měli v režii děti. Každý zaujal jiné místo za dospělého. Měli jsme novou hlavní vedoucí, program i instruktory. Holky programačky si připravily tajuplnou procházku džunglí. Zároveň si museli zapamatovat kytičky, které potřebovali k přežití. Musím přiznat, že atmosféra v konírně byla úžasná. Holky to měly opravdu moc pěkné. Trošku nám sice zapomněly na program k táboráku, ale zaimprovizovaly a děti si zahrály živé pexeso. Domluvily si i hudebnice, naši Aničku s Andrejkou, a tak se celým táborem ozývalo spokojené zpívání.
Nejnáročnější byla ale večer, kdy si zkusili uspat a dostat do postýlek i ty nejmenší z našich táborníků. Myslím, že si všichni dneska vyzkoušeli, jak náročně to občas může být. Takový velký klučičí pokoj je přeborník na ztrácení pyžámek. Když jsme se našich 14letých ptali, kdo pořád uvažuje o tom, že by příští rok jel, pár rukou zaváhalo. Tak uvidíme, o kolik se naše řady příští rok rozšíří.
