Vážení rodiče, prarodiče, sourozenci a všichni přátelé našeho tábora,
již druhým týdnem jsme doma a nám nezbývá nic jiného než s láskou v srdci vzpomínat na letošní turnus.
Možná to už bude za ty roky znít jako otřepaná fráze, ale zažili jsme opět těch nejlepších 14 dnů. Ale k takovému úspěchu potřebujete spoustu věcí. Dobře a detailně naplánovaný program, vyvážený jídelníček, pravidelnou dávku objetí, sehranost a organizovanost, nepřetržitou zdravotní péči. Tohle všechno by ale nefungovalo bez velice důležitého detailu – správných lidí, kterými se obklopíte. Když jsem přemýšlela v čem je náš tábor tak jiný, přišla jsem na to, že je to těmito lidmi. To pravé kouzlo spočívá v tom, že nejen, že se máme rádi, ale milujeme tuto práci, náš tábor a vaše děti. Jinak si nedokážu vysvětlit, kdo by dobrovolně se denně třikrát převlékal do jiného kostýmu, potil se v 36ti stupňových vedrech v plyšovém overalu, barvil si vlasy a obličeje, jen abychom si alespoň těch pár dní léta všichni společně užili. Dovolte mi tedy nejdříve těmto lidem poděkovat.
DĚKUJI oddílovým vedoucím – Aničce, Elišce, Fandovi a Emilovi. Anička, naše již ostřílená tábornice, si už vyzkoušela všechny role a myslím, že jí oddílový vedoucí sedne nejvíce. Je, tím správným způsobem, soutěživá. Dokáže děti motivovat a ikdyž se zrovna nedaří, tak neztrácí naději a je tím hnacím motorem. Navíc letos se jí podařilo prolomit prokletí a konečně po několika letech vyhrála CTH. Eliška sice byla letos poprvé jako vedoucí, ale nová tvář to rozhodně není. Ačkoliv se může zdát, že byste ji mohli přehlídnout, tak opak je pravdou. Díky ní byl 4.oddíl letos nejvíce semknutým a týmovým. Šla příkladem nejen dětem, ale i svým dvoum instruktorům. Dokázala povzbudit celý oddíl, že ikdyž nakonec skončili poslední, tak to byl pořád nejvíce usměvavý tým. Fanda už letos neměl nálepku „nováček“, takže mu už nemohlo být nic odpuštěno. A ani nemuselo. Parťák do nepohody s nekonečnou energií a entusiasmem. Ani se nedá veřit, že s námi byl letos teprve podruhé, protože máme všichni pocit, jako kdyby s námi jezdit odjakživa. Je to velký stratég a každý krok si pořádně promyslel. Umí však i naslouchat a nezkazí žádnou legraci. A kdo by neznal Emila? Může se zdát přísný a protivný, ale věřte, že zdání klame. Pod touto maskou se ukrývá, s duší dítěte, vedoucí pro každou srandu. Kdo by jinak svou, někdy až přehnanou, soutěživostí vyhecoval všechny ostatní dospělé k připojením se k hrám. A lepšího moderátora našich večerních programů bychom nikde jinde nenašli. Bez něj si tábor už nedokážu představit.
DĚKUJI oddílovým instruktorům – Ondrovi, Nele, Adélce, Filipovi a Pavlovi. Ondra letos byl král všech kostýmů. Je vždycky radost vidět, že i ostatní jsou zapálení pro stejnou věc. Navíc jsem ho snad nikdy neviděla odpočívat, ikdyž měl mít volno. Nenechal si nikdy nic ujít. Nelinka si vyzkoušela funkci roli instruktorky poprvé. Přijde mi, že nejtěžší pro nás starší je skok, kdy se z dítěte stane člen našeho týmu. Najednu stranu je pořád ochraňujeme a kontrolujeme jakoby byly stále děti, ale nadruhou se k nim snažíme chovat jako k „vysloužilým dospělákům“ a nároky jsou stejné pro všechny. Myslím, že Nelči se první rok povedl, stala se velmi oblíbenou mezi dětmi pro její laskavost a starostlivost. U Adélky nejlépe vidíte, jak nám všichni dospívají. Jak před 3 lety začínala, tak na ní jde nejvíce zpozorovat ten pokrok. Stala se z ní zodpovědná instruktorka, na kterou je vždy spolehnutí. Ovšem žádná nuda s ní není. Možná to bylo celkovým nábojem 4.oddílu, ale Filipa jsem nikdy neviděla se mračit. Vždy měl dobrou náladu, kterou dokázal přenést na děti. Jak už jsem psala, první rok jedete s hodně velkým očekáváním a vysokou mírou nervozity. Od druhého roku už víte do čeho jdete a co vás čeká. Tento klid jde znatelně vidět a tím to pak dokáží i přenést na děti. A to je zaručeně případ Filipa. No a náš zelenáč Pavel. Abych byla upřímná, nikdo jsme nevěděli, co od něj očekávat. Nikdy s námi nejezdil a je to, jak s oblibou říkáme, „náplava“. Ale to já jsem před 11 lety byla taky. Byl to pro obě strany skok do neznáma. Nebyla ale chvíle, kdy jsem Pavla neviděla s dětmi. Ať už to bylo při etapkách, tak ve volných chvílích. Buď si s nimi kopal, házel, povídal. Budu se opakovat, ale tohle zapříčinilo celkovou neupadající dobrou náladu 4.oddílu. Budeme doufat, ať mu tohle nadšení zůstane.
DĚKUJI programu – Judit, Lindě a Lukymu. Program…pro některé ta nejhorší pozice, pro některé ta nejlepší práce. Možná to je ten důvod, proč ještě nikdo, kromě naší Juditky, nezůstal u programu déle než jeden rok. I pro Lindu s Lukym to také určitě byl letos šok. I tak se s touto úlohou poprali jak nejlépe mohli a tvořili spolu sehraný tým. Je opravdu důležité, aby tento maličký „oddíl“ byl v pohodě bez hádek, podepisuje se to vždycky na celkovém chodu táboru. Práce programu spočívá v tom, že máte spoustu práce nejenom na táboře, ale hlavně několik měsíců před táborem. Vše je potřeba pečlivě naplánovat. A stejně ikdyž se vám zdá, že máte vše na 10000% rozvržené, tak vám vždycky, každý den, do toho vpadne neočekávaná událost. Ale nic, co by mohlo rozhodit naši Juditku. Pokaždé dokáže pohot(d)ově a správně zareagovat. Navíc do toho přidá její neustupující dobrou náladu, bez žádné viditelné známky naštvání, únavy nebo mrzutosti. Jako program nejste v takovém úzkém kontaktu s dětmi jako vedoucí, nebo instruktoři. Přesto si Judit snaží najít úzký vztah s každým z dětí. A v tom je potom kouzlo i toho programu, že jej dokáže přizpůsobit, skoro, všem. Dohlížet nad celým programem a do toho předávat své zkušenosti mladší generaci ji stálo spoustu energie, času, odhodlání a zodpovědnosti. Je to taková naše duhová víla, která ve všech vidí jen to nejlepší.
DĚKUJI zdravotnici Sise. Ač si z ní občas dělám srandu, že je až moc sluníčková, tak je to právě ta vlastnost, které si na ní vážím nejvíc. Navíc její nejoblíbenější barva je žlutá, takže občas vypadá jako nikdy nezapadající sluníčko. Nic pro ni není problém, vše řeší s chladnou hlavou a s úsměvem. Je silná a dokáže ustát jakoukoliv situaci. Každý yin k sobě potřebuje yang 😀
DĚKUJI hospodáři Davidovi, paní kuchařce Heleně, Laděnce, Šárce a Bláni, návštěvám. Jak již jsem zmiňovala na začátku. Vše funguje jen když se obklopíte těmi správnými lidmi. Tito jsou ty poslední díly skládačky, bez kterých by nám vždy něco chybělo a nebylo by to to pravé ořechové. Aniž by museli, tak se zapojovali do programu a pomáhali nám přenést tu radost dál.
Jsem pyšná, kam se nám dohromady podařilo náš tábor dotáhnout a nemám pochyb o tom, že nás sice čeká ještě spousta práce a výzev, ale jsme na dobré cestě se stát ještě lepší a posouvat naše hranice o kousek dál.
Poslední DĚKUJI patří vám všem, kteří v nás již několik let, nebo letos poprvé, vkládáte nekonečné množství důvěry. Bez ní bychom se nikdy nikam nedostali. A to, že s námi chce jezdit stále velké množství dětí, je pro nás obrovská motivace stále na sobě pracovat.
DĚKUJI!
hlavní vedoucí LT Uhelná
