každý rok začínám něčím jako – rok se s rokem sešel, 365 dní uteklo jako nic, nemohu uvěřit, že už jsme zase po roce tu! Všechno z toho je samozřejmě pravda – děti dorazily natěšené po nekonečně dlouhém roce čekání opět na tábor. První den byl, jako vždy, ve znamení vybalování, seznamování a hlavně rozdělování do kolejí.
Je mi ctí přivítat všechny malé děti – nazývejme je odteď Mimoni – v prvním ročníku Akademie pro padouchy! Provázet je budou čtyři nejobávanější padouši ze všech:
první kolej patří legendárnímu Maxime Lamal, alias Lindě!
Do druhé koleje přijal padouchy oranžový chovatel piraňí Vektor, alias Anička!
Třetí kolej vede disko šílenec Baltazar Bratt – alias Nelča!
A poslední kolej patří mexickému bossovi Eduardovi Perezovi – alias El Macho, kterým není nikdo jiný než naše Andrejka!
Každý padouch má samozřejmě své mimoňské pobočníky. Děti čeká čtrnáct dní plných loupeží, vydírání, zlobení a dělání otravných zvuků! Milí rodiče, máte se po návratu na co těšit!
Tento rok je ovšem v něčem jiný – ne pro vás, ne pro děti, ale pro mě. Říká se, že když něco začne, musí to i skončit. A deset plných let her, nekonečného počítání bodů, vysvětlování pravidel, vázání a odstřihování fáborků, psaní reportů a neúnavné snahy vytvořit pro všechny legendárních čtrnáct dní, je u konce.
Za těch deset let ježdění „na Uhelnou“ jsem zažila neskutečné věci – hromady dětského smíchu, zápalu a odhodlání vyhrát! Za těch deset let jsem viděla vyrůst nespočet dětí, které dnes stále jezdí v rolích instruktorů a vedoucích – a není nic hezčího než vidět, jací úžasní, zodpovědní a skvělí lidé z nich vyrostli.
Možná to není jen naše zásluha, protože je to „jen 14 dní“, ale já skromně věřím, že těch 14 dní může být nezapomenutelných. Jsem hrdá, že mohu svou štafetu předat s klidným svědomím dál a věřím, že Ondra s Týnou jakožto nový program a Elenka v roli nové fotografky a kronikářky budou fantastičtí! Aby ne, když jsme si je sami vychovali!
Přes slzy dojetí se píše špatně, a proto už jen dodám: nikdy neříkej nikdy – ale toto je můj poslední report. Ze srdce vám děkuji, že jste mi dovolili skrze fotky a texty provázet vás naším táborem.
